Reklama
 
Blog | pospisilmarek11235813@gmail.com

Sýrie-hřiště velmocí

Donald Trump se po hrůzném chemickém útoku na Chán Šajchún odhodlal k nekompromisní odvetě, které svět po zásluze tleská. Čin schválily takové protipóly, jakými jsou Benjamin Netanjahu, premiér Izraele („prezident Trump…vyslal jasnou zprávu, že užívání chemických zbraní nebude tolerováno“) a předseda Evropské rady Donald Tusk („útok ukázal potřebnou rozhodnost“).

Na tuto „stranu barikády“ se společně postavili také lídři napříč západním světem, mezi nimi Merkelová, Hollande, generální tajemník NATO Jens Stoltenberg či Trumpův soupeř z primárek Marko Rubio. Za Trumpovo rozhodnutí se postavila Británie, Turecko, Saudská Arábie a mimo jiné i Česko.

Naopak proti od začátku vystupoval pouze levý okraj politického spektra, například Martin Schulz či Bernie Sanders (kterého „znepokojuje, že by útok USA zavedl zpět do bažiny dlouhodobé vojenské přítomnosti na Blízkém východě“) a rovněž čeští komunisté. Poněkud překvapivější je odsouzení ze strany Marine Le Penové („Trump opakovaně tvrdil…že nechce Ameriku jako četníka světa„), která má jinak k Trumpovi blízko.

Přirozeně se pak proti útoku ohradil jednak Bašár Asad, jehož režim je podle současných informací pravděpodobně strůjcem chemického útoku, jednak Rusko, které „svého lokálního diktátora“ dlouhodobě podporuje. Kritika faktu, že zásah neschválila OSN, zní z úst premiéra Medvěděva poněkud komicky, smích ale přechází z jeho dalších slov (útok byl „na hraně“ vojenského střetu s Ruskem).

Nabízí se tu množství otázek. Z těch palčivějších je tu právě případná eskalace konfliktu. Nedlouho po vlastním raketovém útoku skupina amerických válečných plavidel zamířila ke Korejskému poloostrovu. Trumpovi se zdá se zalíbila někým kritizovaná pozice „četníka“, a na rozdíl od „mírotvorce“ Obamy nehodlá přihlížet porušování mezinárodního práva.

Vzhledem k jeho nepředvídatelnosti kombinované s nečitelností jeho protihráčů (zejména Kim Jong Una) se ještě situace může vyvinout lecjak, troufám si ale tvrdit, že nárůst napětí není pravděpodobným vyústěním. Diktátoři uznávají jazyk síly, jímž Trump dovede mluvit.

Zároveň navzdory silným slovům není totální válka ani v zájmu Ruska, které je jediným skutečným protihráčem USA, a Severní Korea jistě disponuje významnou palebnou silou, ovšem její technologická zaostalost ji degraduje-a tak by to mělo zůstat, neboť kombinace mezikontinentálních balistických střel, nukleární pumy a choré mysli diktátora by poslala téměř jistě svět do jaderné války.

Právě proto ostatně umírnění levicoví lídři polkli svá kritická vyjádření k unáhlenosti zásahu i filipiky napadající Trumpovu bojechtivost. Rezolutní zásah, k němuž nikdo z nich neměl odvahu-a není pravda, že by neměli prostředky, vždyť se už dříve podílely na bombardování pozic „Islámského státu“-byl jedinou adekvátní odpovědí.

Vyšetřování může trvat roky, pokud tedy budou vyšetřovatelé vůbec vpuštěni na místo incidentu, a nemusí dospět k jednoznačnému závěru; navíc přeci jen dojde v očích širší veřejnosti k „promlčení“ a kdokoli by poté chtěl dohnat pachatele k odpovědnosti by neměl takovou argumentační pozici (srovnejme to s reakcí Kongresu, kterou lze shrnout „Ok, ale příště nám řekněte předem.“).

Donald Trump tak odvedl špinavou práci a nastolil alespoň momentálně pořádek. Jinými slovy, poprvé se zachoval jako americký prezident.

 

 

Pro další informace a zdroje vizte: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/letadlova-lod-usa-s-doprovodem-zamiri-ke-koreji/r~9ce431ee1ce011e7b58d0025900fea04/

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama